úterý 24. května 2011

Poznávání Kanárské kuchyně

Je to sice již měsíc, co jsem se vrátila z Tenerife. Dříve jsem se však na blog nedostala, abych sem mohla napsat své dojmy a postřehy z místní gastronomie. Tolik vůní, chutí...pestré barvy...všechny moje smysly pracovaly naplno a užívaly si všeho plnými doušky.
Přestože se i zde, jako v každém turistickém letovisku, setkáváme se světovou kuchyní, často se na jídelních lístcích objevovaly místní speciality, kterým jsem nemohla odolat.

Začnu tím, na co jsme narazili v každé restauraci. Příloha, kterou nabízeli skoro ke všemu. Můžu říci, že ke konci pobytu jsem již papas arrugadas nemohla ani vidět:)



Nejvíce typické pro všechny ostrovy a státy u moře jsou samozřejmě ryby a mořské plody. Ani na Kanárských ostrovech to není výjimka. Jsou jimi přeplněné jídelní lístky, tak i obchody a tržnice. Stačilo si ráno přivstat, zaběhnout do přístavu, kde bylo pár stánků a mohli jste vybírat z čerstvých ryb, které ještě den před tím plavali v moři.

Nejčastěji jsme zde nakupovali dorady nebo-li pražma. Menší mořská ryba, která má bílé pevné maso s malými kostičkami, jež se lehce oddělují od masa. Vhodná pro ty, kteří neradi obírají kostičky z každého kousku masa. Po upečení stačí lehce zatáhnout a páteř s postraními kostmi se odlupuje sama.

Pražma královská (Dorada)
 Pražma má jemnou chuť a příliš není citít rybinou. Jelikož je maso chuťově jemné, je nejvhodnější ji chvíli marinovat v olivovém oleji s bylinkami, citronem a mořskou solí. Poté se dá péct, grilovat i smažit. Tímto způsobem se vlastně přivravuje na Tenerife většina ryb. Alespoň si vychutnáme opravdovou chuť ryby bez jakýchkoliv přídavků.



Dalšími úplně běžnými rybami, které jsou pro místní obyvatele naprosto běžné a se kterými se na Kanárech setkáte jsou sardinky, okouni, mořské štiky i mořští okouníci. Poslední jmenovaná ryba mě zaujala asi nejvíce. Ze tří důvodů. Za prvé, v Čechách jsem se s ní ještě nikdy nesetkala, má svíti čevenou barvu a obří vypoulené oko, které mě při prvotní pohledu na ní dost vyděsilo. Bohužel jsem neměla možnost ji ochutnat, čehož teď docela lituji. Bylo to způsobeno tím, že jsem si nikde v obchodě nedokázala zapamatovat její dlouhé krkolomné jméno, abych si ji pak mohla třeba následně objednat v restauraci a také představa, že by celou dobu přípravy na mě koukala, těma svýma vykulenýma očima.

Pro představu alespoň přikládám obrázek.

Okouník mořský
Velkým tématem jsou mořské plody. Začnu mušlemi. Poprvé jsem je ochutnala doma, když jsem pokoušela o jejich přípravu (Slávky po námořnicku). Takže když jsem si je poprvé objednala v restauraci, byla jsem nesmírně zvědavá, jaký v nich bude rozdíl. Slávky byly upravené na stejný způsob, ale rozdíl tam byl. Nejpíš v čerstvosti a samozřejmě i ve způsobu přípravy. 
Slávky nám donesli ve středně velkém litinovém hrnci, který byl do 1/3 zaplněn lehkou omáčkou z vína, cibule a petžele, ve které se slávky připravovaly. Doplněny byli středomořskou bagetkou.  
Další variací přípravy slávek jsem ochutnala další týden. Pokud mám možnost jíst čerstvé ryby a mořské plody, neváhám ani minutu a jedla bych je každý den. Chuť samotné slávky byla stená, lišila se pouze omáčka. Skládala se převážně z rajčat a byla o mnoho hustější. Dokonce se mezi slávkami sem tam objevila brambora. Omáčka byla daleko pikantnější a trochu přebíjela chuť slávek. Ale i tak jsem si královsky pochutnala.
Do třetice jsem ochutnala slávky v italské restauraci. Byla to kombinace slávek a srdcovek s malými krutónky v omáčce z vína a rajčat. Tyto mušle byli nejdelikátnější, přestože porce nebyla příliš velká.